V roce 2008 jsem vstoupil do světa Full HD. Pořídil jsem si tehdy kameru Sony. Byla na svou dobu miniaturní a úžasná. Už při koupi jsem tušil, že jedna věc bude záznam pořídit a druhá ho uložit, zpracovat, mít k němu snadný přístup a vidět na mapě, kde byl pořízen. Co jsem ale netušil, bylo to, že to bude trvat skoro dvacet let.
Spolu s Full HD se ve stejné době masově prosazovalo GPS. To pro mě nebyla úplná novinka. Poprvé jsem GPS použil na cestě autem do Portugalska v roce 2005, kdy jsem měl TomTom na PDA Acer n35. V roce 2008 jsem už byl dál a TomTom se přestěhoval do Nokie E65 s nedotykovým displejem o úhlopříčce 2,2 palce a externím GPS modulem Nokia LD-3W. Samostatné navigace TomTom jsem začal používat až později.
Protože jsem vedle vzpomínek ve Full HD chtěl uchovat i jejich polohu, rozhodl jsem se pro GPS logger Sony GPS-CS1. Malý bílý váleček s logem GPS. Druhý GPS přístroj na každé výpravě. Nenavigoval. Jen tiše ukládal, kde jsme byli, aby bylo možné později spárovat fotografie a videa s GPS záznamem.
Koupil jsem ho v USA přes eBay. Dnes to zní skoro nepochopitelně, ale tehdy to bylo normální. Kdo si ještě vzpomene na Shipito? Některé věci se v Česku nedaly sehnat, jiné byly zbytečně drahé, a tak se nakupovalo v Americe. Dolar byl zrovna absurdně levný. V den nákupu, 24. června 2008, stál 15 Kč a o pár týdnů později spadl ještě níž. Logger stál 84,95 dolaru, poštovné 25 dolarů. Celkem něco kolem sedmnácti stovek.
Do toho přišel v roce 2008 do kin WALL-E. Dětské časopisy byly plné WALL-Eho a bílé létající sondy EVE, uváděné také jako EVA. Ve filmu měla ověřit, jestli se lidstvo může vrátit na Zemi, kterou zavalilo odpadem.
Mému nejstaršímu synovi byly něco přes dva roky. Na dovolené v Itálii neměl po ruce hračku EVE, ale můj bílý Sony GPS logger na karabině. A to stačilo. Při čekání na jídlo v restauraci ho držel za karabinu a nechával ho létat nad stolem.
Já jsem v ruce držel GPS logger. On držel průzkumnou sondu. Po letech mám pocit, že jsme oba měli pravdu.
Ten logger opravdu letěl s námi. Hledal čas, zeměpisnou šířku i délku. Jen jsme tehdy ještě netušili, že svůj skutečný úkol dokončí až o téměř dvacet let později.
Na zpracování videí, natož na dotažení GPS souřadnic, ale nikdy nebyl dostatek času. Následující roky jsem logger dál používal s vírou, že to jednou dotáhnu. Práce, další děti, nové telefony, cloudy, NAS, několik generací fotoaparátů… a malý bílý váleček skončil v šuplíku.
A pak přišla AI. S prostou větou:
"To je dobrý nápad. Pojďme konečně zpracovat rodinný archiv videí a fotografií."
Logger jsem vytáhl ze šuplíku, připojil k Raspberry Pi 4 a do stejné sítě také NAS Synology, na kterém fotografie a videa celé roky čekaly.
Prompt byl jasný: "Spáruj GPS souřadnice se soubory a nahraj vše na iCloud."
Už jen dostat se přes USB k datům v loggeru chvíli trvalo, ale naštěstí pomohl Fable 5. Uvnitř byly desítky souborů ve formátu NMEA a 1 822 platných GPS bodů z let 2008 až 2011.
Na první pohled nic poetického. Řádky začínající $GPRMC, čas v UTC, zeměpisná šířka a délka ve stupních a minutách. Přesně ten druh strojové paměti, která na rozdíl od té lidské nic nepřibarví, ale také nic nezapomene.
Pak začala ta složitější část. Spojit GPS záznamy s fotografiemi a videi.
Logger ukládal čas v UTC. Fotoaparáty ukládaly čas, který jsem jim nastavil - někdy pečlivě, jindy jsem to příliš neřešil. Řecko je jinde než Itálie, letní čas je jinde než zimní čas a hodiny ve fotoaparátech si v roce 2008 žily vlastním životem. Navíc logger neběžel nepřetržitě. Někdy zaznamenal celou cestu, někdy jen čekání, jindy několik minut.
Řešením nebylo hledat jeden GPS bod pro jednu fotografii. Řešením bylo hledat shluky.
GPS body se rozdělily na segmenty. Segmenty na události. Pro každou kombinaci události a modelu fotoaparátu se zkoušely časové posuny od minus čtyř do plus čtyř hodin. Nehlasovala jedna fotografie. Hlasovaly celé skupiny. Když při určitém posunu opakovaně vycházely správně, byl to důkaz. Když ne, nechaly se být. Lepší nepřiřadit žádnou polohu než přiřadit špatnou.
Poloha se pak přiřazovala ve třech úrovních jistoty: přímý zásah do záznamu, blízkost do 45 minut nebo denní kotva tam, kde bylo zřejmé, že se celý den odehrál v jediné lokalitě. AI agent Claude pomohl vytvořit schvalovací smyčku, exporty a mapové kontroly.
Síla AI se ukázala při namátkovém ověřování kombinací fotografií a souřadnic porovnáním s volně dostupnými snímky daných míst na internetu. Fungovalo to například v Sieně nebo u středověké věže Torre Mozza u Follonicy.
Přibližně tisíc fotografií a rodinných videí tak po letech získalo svou polohu. Dovolené z let 2008 až 2011 se poprvé ukázaly na mapě.
A fotografie dvouletého kluka, který si tehdy hrál s "EVE", konečně dostaly přesně to místo na světě, kde vznikly.
WALL-E byl film o světě zasypaném věcmi, které někdo vyrobil, použil a odložil. Ten logger mohl dopadnout stejně. Jenže nedopadl. Po téměř dvaceti letech šel díky AI znovu připojit a přečíst. Malý bílý váleček z roku 2008 přežil několik generací telefonů, navigací i mapových aplikací.
Kdysi jsem ho koupil, protože jsem chtěl mít u Full HD videí a digitálních fotografií i jejich polohu. Tehdy jsem si myslel, že to dokončím po návratu z dovolené. Dokončil jsem to o téměř dvacet let později. Některé projekty mají prostě dvacetiletý sprint :-)