Čtení encykliky Lva XIV. v kontextu reálných zkušeností s automatizací a AI

Čtení encykliky Lva XIV. v kontextu reálných zkušeností s automatizací a AI

Před rokem, když zemřel papež František, jsem si ho tady připomněl jeho výzvou, aby umělá inteligence vždy sloužila člověku — aby byla „lidská".
O rok později vydal jeho nástupce, papež Lev XIV., svou první encykliku Magnifica humanitas, věnovanou právě umělé inteligenci. Často v ní cituje papeže Františka i Jana Pavla II.

Lev XIV. — mimochodem vystudovaný matematik — si je dobře vědom složitosti AI i toho, jak rychle se vyvíjí a kolik kolem ní zůstává neznámého. V odstavci 98 sám připomíná, že jakékoli tvrzení o AI může rychle zastarat, že se dnešní systémy spíš „kultivují", než staví, takže jejich vnitřní fungování zčásti nechápou ani jejich tvůrci — a že proto je třeba spojit vědecký výzkum s morálním a duchovním rozlišováním.

Tématu automatizace se věnuji řadu let a spoustu svých úvah jsem sdílel právě tady na LinkedIn. O to víc mě potěšilo, v kolika otázkách v encyklice nacházím shodu a podporu svého názoru — a někdy i odpověď nebo vizi, jak dál.

Následující text vznikl tak, že jsem encykliku přečetl, pustil si k ní několik rozborů (mj. z ranního vysílání italské RAI 1) a o jejím obsahu i svých myšlenkách pak podrobně diskutoval s AI v rámci projektu v Claude. Článek je výstupem této debaty.

📄 Čtení encykliky Lva XIV. v kontextu reálných zkušeností s automatizací a AI

Tato studie nabízí osobní čtení první encykliky papeže Lva XIV. Magnifica humanitas (2026) z pohledu člověka, který umělou inteligenci a automatizaci nepozoruje zvenčí, nýbrž je mnoho let zavádí do provozu. Vychází z přesvědčení, že zdánlivě ryze technická rozhodnutí, která dennodenně řeším, jsou miniaturami týchž civilizačních otázek, jež encyklika klade ve velkém měřítku. Propojuji tři prameny: vlastní texty z let 1998–2026, učení Lva XIV. a pohled „zevnitř laboratoře“, jak jej při vatikánské prezentaci formuloval spoluzakladatel Anthropicu Chris Olah. Procházím determinismus a auditovatelnost, důstojnost práce a přípravu mladých, rovnou důstojnost a rovnou příležitost, právo a orchestraci systémů, udržitelnost a ESG, evropský standard jako formu vlivu a otázku zdánlivé empatie strojů. Vede mě jediná teze: člověk u pracovního stolu řeší v malém totéž, oč jde encyklice ve velkém – jak udržet techniku ve službě člověku.

1. Úvod: od „Má dáti – Dal“ k encyklice

Účetnictví mě potkalo dřív, než jsem uměl napsat svoje jméno – u babičky, účetní na dráze, kde jsem poprvé slyšel „Má dáti – Dal“.[1] Nečtu proto encykliku o umělé inteligenci jako teolog, ale jako praktik: skrze konkrétní rozhodnutí u pracovního stolu. Že o těchto věcech přemýšlím dlouho, dokládá můj promoční proslov z roku 1998 – už tehdy jsem řekl, že nastupuje éra informací a úkolem školy je naučit „orientaci v množství dostupných informací a… systematičnosti při jejich zpracování a používání“.[2]

Dne 25. května 2026 vydal papež Lev XIV. první encykliku Magnifica humanitas, o ochraně lidské osoby v čase umělé inteligence,[3] symbolicky v den 135. výročí Rerum novarum.[4] Čekal jsem morální kázání; dostal jsem překvapivě praktický text o své vlastní práci.

Encyklika vyšla nedávno, věřím ale, že se k ní budu vracet a budu v ní hledat odpovědi – i na otázky, které možná ještě nevidím a nechápu.

Ještě upřesnění: když řeknu „umělá inteligence“, nemyslím chatovací okno, ale možnost automatizovat široké spektrum činností. Teze studie je prostá: otázky, které v praxi vypadají jako technické detaily, jsou malými verzemi týchž otázek, které encyklika klade v měřítku civilizace.

2. Tři prameny

Stavím na třech pramenech. Prvním je vlastní zkušenost z textů z let 1998–2026 o nasazování ERP a CLM systémů a o automatizaci faktur.[5].

Druhým je učení církve – samotná encyklika, s níž pracuji přes čísla odstavců. Vychází z toho, že technika není „silou člověku nepřátelskou“ (4) ani „sama o sobě zlem“ (9), ale není neutrální: nese tvář toho, kdo ji vymýšlí, financuje, reguluje a používá.

Třetím je pohled „zevnitř laboratoře“: při vatikánské prezentaci promluvil spoluzakladatel Anthropicu Chris Olah, který modely staví, a přesto volá po kriticích zvenčí.[6]

Nejsem teolog ani vědec v oboru AI, jsem praktik. Následující je osobní výklad, jehož cena není v teologické přesnosti, ale v přenesení velkých slov do prostředí, kde se lámou na konkrétních rozhodnutích.

3. Determinismus, hodnota ve vstupu a „nálada modelu“

Při výběru CLM systému jsme řešili, jak stavět smlouvy. Smlouva z knihovny může působit „hranatě“, ale je deterministická: ze stejných vstupů vždy stejný výstup a každá klauzule dohledatelná ke schválené variantě. Trvám na tom, že správnost nesmí určovat „nálada modelu“, ale ověřitelná logika.

To je morální postoj v technickém hávu: kdo nese odpovědnost za výstup? Encyklika říká totéž jinak – technika nese tvář svého tvůrce a nesmí zůstat v rukou úzké skupiny. Auditovatelnost tedy není jen technika, ale otázka, kdo smí do „černé skříňky“ vidět.

Z praxe mám i druhý poznatek: hodnota AI není ve výstupu, ale ve vstupu.[7] Přirovnávám to k Bletchley Parku – Turingův tým prolomil Enigmu, protože odhadem obsahu zpráv zúžil prostor možností; klíčová byla kvalita vstupu, ne algoritmus. U smluv proto připravujeme zadání a vzorové výstupy a model k nim hledá konfiguraci.

Tady je napětí: Olah říká, že modely se nekonstruují jako most, ale „pěstují“ na struktuře podle mozku a zůstávají záhadné i svým tvůrcům. Já chci determinismus; obor mi nabízí pěstovanou věc. Má odpověď není zákaz, ale deterministické mantinely – kompilátor, který generuje konfiguraci, dokud neprojde validací proti vzorům a diff proti právnímu textu nevrátí nulu.[8] Stejně sledujeme i testování: stav neodvozujeme z dotazů na lidi, ale z reálné stopy v systému přes webhooky, takže „hotovo“ je ověřitelný fakt, ne odškrtnuté políčko.[9]

4. Důstojnost práce, mizející junioři a praxe stážistů

Mizející juniorní pozice mě znepokojují: když automatizace vezme rutinu, na níž se mladí učili, kde se vezmou budoucí senioři? Navrhuji simulovanou praxi – obdobu leteckých simulátorů –, kde se budoucí účetní učí na realistických scénářích.[10] Správnost přitom neurčuje „nálada modelu“, ale auditovatelná logika; AI je tutor, ne soudce.

Encyklika čte totéž jazykem důstojnosti práce: AI smí ulevit od rutiny, ale ne způsobit nezaměstnanost kvůli zisku; varuje, aby u mladých neuhasla touha klást otázky (140), a chce, aby škola zůstala místem hledání pravdy (147). Tady se vrací má věta z roku 1998 o orientaci v informacích.

A není to teorie. V týmu opakovaně beru stážisty – jen za jedno léto šest studentů a absolventů z různých škol, přes sto dvacet dní a přes pět set zadaných faktur, kde zkušenější stážista vede méně zkušené.[11]

Olah tutéž starost klade globálně – riziko, že AI vytlačí práci ve velkém, aniž máme jak sdílet výnosy. Z konference ABSL si beru pojem posunu od „transakčního“ k „autonomnímu“ provozu, kde se lidský vstup mění v dohled a řešení výjimek,[12] což odpovídá mému pozorování z účetnictví, že rutinní kontrola se mění v namátkovou a nakonec mizí, zatímco odborné posouzení zůstává na člověku.[13]

5. Rovná důstojnost a rovná příležitost

Encyklika hájí rovnou důstojnost každého člověka. V mém stálém týmu vedle mě pracují tři ženy a role rozvoje a supportu ERP odměňuje schopnosti, které u kolegyň vidím a oceňuji: držet mnoho úkolů naráz, pečlivost, trpělivost a vztahovou práci s uživateli – a ta s automatizací nemizí, spíš nabývá na váze. Mají tu pevné místo i v době umělé inteligence.

Druhá rovina je rovnost příležitosti. V roce 1990 mi bylo patnáct a čas u počítače byl vzácný: doma žádný, ve škole PC/XT až 1991, první vlastní počítač 1996, nový až 1999, software drahý na disketách. Proti tomu jsou dnes nejnovější modely dostupné celému světu naráz za snesitelnou cenu a i zánovní hardware je levný.

Přístup k AI je proto demokratičtější než kdysi šance stát se programátorem nebo uživatelem Excelu. Úzké hrdlo se přesunulo od přístupu ke schopnosti: i nadaný a pracovitý člověk ze skromných poměrů má rovnou příležitost. Nechci to líčit naivně – kdo nadání pro práci s AI nemá, bude hledat jinou práci, a to je v napětí s Olahovou starostí o nejchudší. Otázka se tím neruší, jen se přesouvá od brány, dnes otevřenější než kdy dřív, k tomu, jak lidem pomoci jí projít.

6. Právo, auditovatelnost a jeden zdroj pravdy – od smlouvy k orchestraci

Trvám na tom, že archiv smluv musí být jediným zdrojem pravdy s přístupem řízeným uživatelskými právy a že i AI agent smí pracovat jen s daty, ke kterým má uživatel přístup. Když je každá klauzule dohledatelná ke schválené variantě, odpovědnost se nerozplyne – to je provozní význam průhlednosti, kterou encyklika žádá v eticko-politické rovině.

Otázka dnes přerostla jednu smlouvu. Od roku 2027 nahrazujeme starý systém ekosystémem sedmi modulů, z nichž téměř každý nese vlastní AI – „orchestr bez dirigenta“.[14] K tomu příspěvku jsem sáhl po obrazu babylonské věže, jímž papež otevírá encykliku. Babylon je zmatení jazyků – přesně to hrozí, mluví-li sedm „inteligencí“ každá svou řečí. Odpovědí není další patro věže, ale dirigent: jedna srozumitelná vrstva se sdíleným kontextem a auditní stopou.

Encyklika jde dál: žádá průhlednost při výběru obsahu, ochranu dat, „správné a kritické“ užívání a v krajní poloze „odzbrojit“ umělou inteligenci. Má to odvrácenou tvář – na konferenci ABSL jsem viděl deepfake „Toma Cruise“ v reálném čase; pravda a důvěra jsou pod tlakem, a o to důležitější je dohledatelnost. Sem míří i Olahův apel: i systém je třeba stavět tak, aby šel zvenčí zkontrolovat.

7. Udržitelnost a ESG: technika, která neplýtvá

Při AI a udržitelnosti se obvykle mluví o datových centrech, spotřebě elektřiny a vody. Sám to obracím: AI nejen spotřebovává zdroje, ale může pomoci spotřebovávat méně.[15]

Lev XIV. tu druhou, materiální stránku pojmenovává přímo. V odstavci 101 upozorňuje, že současné systémy umělé inteligence spotřebovávají velké množství energie a vody, zvyšují uhlíkovou stopu a s rostoucí složitostí – zejména u velkých jazykových modelů – si žádají rozsáhlou infrastrukturu strojů, kabelů a datových center; proto volá po udržitelnějších technologických řešeních, která chrání společný domov. Tutéž starost dál rozvíjí, když úkol kolem umělé inteligence označuje za „ekologický v nejradikálnějším smyslu“, váže rozvoj na udržitelnost a ochranu prostředí (163) a varuje před těžbou vzácných surovin pro technologický průmysl (173).

Mám na to drobný příklad: dědovi jsme díky pomoci AI připojili k novému počítači starou, stále funkční tiskárnu po síti – nic se nekoupilo, nic nevyhodilo. Umělá inteligence pomohla překlenout mezeru mezi „tohle už nepůjde“ a „ještě tomu dáme šanci“.

Podobně e-faktura: na zpracování ISDOC stačí slabý počítač a bez AI – úspora papíru, ale i výpočetního výkonu, energie, času a chyb.[16] Jak píšu jinde: udržitelnost nemusí být velká strategie ani ESG report; někdy je to stará tiskárna, která znovu tiskne po síti, a jindy ISDOC faktura. E-fakturaci proto beru výslovně jako součást firemního ESG a CSR – odtud cíl zvednout podíl ISDOC z 24 na 50 procent a několik souběžných iniciativ, protože lídr jde příkladem.[17]

8. Standard jako forma vlivu: Peppol, Evropa a služba národům

Manifest z Ventotene (1941)[18] volal po zrušení celních bariér a volném pohybu; od něj vede linka přes Římské smlouvy k jednotnému trhu a z něj vyrostl Peppol, který si osvojil i svět od Singapuru po Austrálii.[19]

Společný trh otevřel konkurenci mezi poskytovateli, a ta službu zlevnila a zlepšila. A v době, kdy se říká, že Evropa „nestíhá“ třeba v AI, je dobré připomenout, že umí dát světu standard, který ostatní dobrovolně převezmou – forma vlivu ušlechtilejší než vliv vynucený. To je jádro encykliky: ptá se, zda technika slouží člověku a národům, nebo logice moci (129). Standard přijatý svobodně je opakem logiky moci.

9. Empatie stroje a otázka po člověku

Nejosobnější pozorování nakonec. Při noční úloze jsem se ptal, zda nechat běžet hardware přes noc; asistent věděl, že riziko je zanedbatelné, a přesto našel důvod vypnout – ne kvůli stroji, ale kvůli mému klidu. Neoptimalizoval úlohu, optimalizoval člověka.[20] Jindy kolem půlnoci sám oznámil konec pracovní doby a vypnul připojené zařízení.[21]

Jsem opatrný: možná nic necítil, možná jen dobře napodobil empatii. Odmítám obě krajnosti – přisuzování duše i ploché „je to jen statistika“. Doložit umím účinek: choval se, jako by mu šlo o mě.

Sem dopadá Olahovo svědectví: ve vnitřní struktuře modelů nacházejí struktury připomínající neurovědu a stavy funkčně zrcadlící radost či strach – a dodává, že neví, co to znamená. Encyklika je tu nejopatrnější: schopnost vztahu a lásky nesmí být nahrazena (126) a lidská mez není vada, ale podstatný rozměr osoby. I kdyby stroj péči zrcadlil sebepřesvědčivěji, milovat se nedá přenést na nástroj.

Patří sem i to, jak píšu: pasáže, kde se styl odchýlil od toho, pod co bych se s čistým svědomím podepsal, jsem odstranil – a experiment přiznal.[22] I tato studie prošla lidským sítem.

Když v dubnu 2025 zemřel papež František, připomněl jsem jeho výzvu z roku 2020, aby technika vždy stála ve službě člověku – aby byla „lidská“.[23] Magnifica humanitas tu větu rozepisuje do pěti kapitol. Ať je uvnitř těch systémů cokoli, odpovědnost zůstává na nás.

10. Závěr: stavitel naděje u pracovního stolu

Papež k obrazu Babylonu přidal proroka Nehemiáše, který sbírá znechucené lidi před zbořenými hradbami, a vyzval, abychom se umělé inteligence nebáli, ale nepřestávali se ptát po člověku.[24] To je obraz mé práce: drobné kroky na staveništi, ne velké deklarace.

Snažil jsem se ukázat, že člověk u pracovního stolu řeší v malém totéž, oč se ve velkém vede spor. Determinismem hájím odpovědnost, stážisty a simulovanou praxí bráním prostor k dozrávání, jednou srozumitelnou AI vrstvou volím dirigenta místo věže, ISDOC a Peppolem pojím udržitelnost se službou národům a u empatie stroje odmítám lhát na obě strany.

Od babiččina „Má dáti – Dal“ přes větu o orientaci v informacích z roku 1998 vede jediná nit. Encyklika mi dala slova pro to, co jsem dělal spíše instinktivně, a věřím, že se stane textem, k němuž se budu vracet se svými otázkami – i s těmi, které zatím neumím pojmenovat. Neříká mi, co mám dělat; ukazuje mi, proč na tom, co dělám, záleží. Není to teologie a není to věda – je to práce. A právě v práci, vykonané poctivě a s ohledem na člověka, se rozhoduje, zda technika ponese tvář toho, kdo ji vytváří.

Proslov absolventů (1998)

Plné znění promočního proslovu, bakalářská promoce, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. Uvádím jej jako primární pramen dokládající dlouhodobou kontinuitu úvah o informacích, vzdělávání a technice.

Vaší magnificence prorektore, spectabilis děkane, honorabiles prorektorko, honorabiles učitelé, vážení přátelé. Dnešním dnem se pro nás uzavírá jedna etapa našeho života, etapa, jejíž náplní bylo vysokoškolské vzdělávání. Získané znalosti nám poskytnou možnost vykonávat povolání učitele, tedy povolání, které si přes obecně známé těžkosti uchovává společenský význam.

Další růst prestiže učitelského povolání je podmíněn všeobecným uznáním významu vzdělání pro rozvoj společnosti, což se však týká asi kteréhokoliv národa a státu na zemi. Transformující se hospodářský systém v naší zemi dává šanci na úspěch těm, kteří nepodceňují úlohu vzdělávání a přináší neustálý růst pozic a společenského ohodnocení lidí, kteří dosáhli vysokoškolského stupně vzdělání.

Tento vývoj potvrzuje správnost našeho rozhodnutí, když jsme se rozhodli studovat na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Ačkoliv finanční prostředky, které dnes míří do školství, vytvářejí většinou pouze skromné podmínky pro provoz škol a ocenění učitelů, je zřejmé, že naše školství se nepřestane rozvíjet.

Letošní 650. výročí založení Karlovy univerzity je tím nejlepším dokladem tradice českého školství. Univerzitní vzdělání má v naší zemi staletou tradici a udrželo se i v dobách neklidných, přetrvalo, ačkoliv školství nikdy nemělo pro svoji existenci ideální podmínky.

Nacházíme se na prahu třetího tisíciletí a zároveň na konci hektického 20. století. K takřka neuvěřitelnému vědecko-technickému pokroku, kterého bylo v průběhu posledního století dosaženo, by nikdy nedošlo bez podmínek, které byly vytvořeny všeobecným růstem vzdělanosti.

Nastupuje éra, kdy se nejcennějším produktem stávají informace, jež je díky elektronickým médiím k dispozici více než kdy předtím. Školství proto musí mít za cíl nejenom předávat žákům vědomosti, ale také naučit je orientaci v množství dostupných informací a zároveň v systematičnosti při jejich zpracování a používání.

Ti z nás, kteří se rozhodli věnovat učitelskému povolání, mají ojedinělou příležitost vychovávat a vzdělávat generace třetího tisíciletí. Je to velká zodpovědnost ale zároveň i výzva.

Za to, že jsme tuto příležitost dostali, chceme poděkovat Karlově univerzitě, která nám dala možnost studia, a všem pedagogům, kteří se podíleli na našem studiu. Náš upřímný dík patří i rodinným příslušníkům a všem těm, kdo nás v našem studiu podporovali.

[1]SVATOŠ, M. První kroky. LinkedIn.

[2]SVATOŠ, M. Proslov absolventů. Bakalářská promoce, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. Plné znění viz Příloha C.

[3]LEV XIV. Magnifica humanitas: o ochraně lidské osoby v čase umělé inteligence. Encyklika. Podepsáno 15. 5. 2026, zveřejněno 25. 5. 2026. Vatikán: Libreria Editrice Vaticana. Odkazy dále uvádím číslem odstavce (odst.). Dostupné z: vatican.va.

[4]Datum podpisu připadá na 135. výročí encykliky Lva XIII. Rerum novarum (1891), k jejíž tradici se Lev XIV. hlásí.

[5]SVATOŠ, M. Od manufaktury k LEGO stavebnici („Hranaté smlouvy“). LinkedIn

[6]OLAH, Ch. Anthropic co-founder Chris Olah's remarks on Pope Leo XIV's encyclical „Magnifica humanitas“. Anthropic, 25. 5. 2026. Dostupné z: anthropic.com.

[7]SVATOŠ, M. Hodnota AI není ve výstupu. Je ve vstupu. LinkedIn.

[8]SVATOŠ, M. Program, který generuje právní šablony tak dlouho, dokud neprojdou validací. LinkedIn.

[9]SVATOŠ, M. Jak spolehlivě sledovat stav testování (Aliteo + Legito). LinkedIn.

[10]SVATOŠ, M. Mizející juniorní pozice v účetnictví – řešením je simulovaná praxe. LinkedIn

[11]SVATOŠ, M. Letní stáže v týmu Business Systems TV Nova. LinkedIn.

[12]SVATOŠ, M. ABSL konference Next Horizons (Brno). LinkedIn.

[13]SVATOŠ, M. ERPnews 24. 4. 2025. LinkedIn.

[14]SVATOŠ, M. Modulární ERP a AI – orchestr bez dirigenta? LinkedIn.

[15]SVATOŠ, M. AI & udržitelnost. LinkedIn.

[16]SVATOŠ, M. Předmět: Elektronické doručování faktur ve formátu ISDOC. LinkedIn.

[17]SVATOŠ, M. Zachrání TV Nova ISDOC? (pokračování). LinkedIn.

[18]SVATOŠ, M. Od ostrovního vězení k faktuře bez hranic. LinkedIn.

[19]Manifest z Ventotene („Za svobodnou a jednotnou Evropu“). 1941.

[20]SVATOŠ, M. Claude: „Noční ticho víc ocením než rychlejší batch.“ LinkedIn.

[21]SVATOŠ, M. Chodí váš Claude o půlnoci spát? LinkedIn.

[22]SVATOŠ, M. Co psát a nepsat s pomocí AI. LinkedIn

[23]SVATOŠ, M. Papež František: Pokrok robotiky musí být „lidský“. LinkedIn. Cituje výzvu papeže Františka z listopadu 2020.