JAK NA ISDOC II.

V minulém příspěvku jsem popsal koncept isdocMessage.

Dnes bych rád nastínil, jak ověřit, že systém, který se hlásí jako účetní software konkrétního IČO, je k tomu skutečně autorizován jeho zástupcem. Jinými slovy – jak zabránit tomu, aby faktura skončila v systému, který se jen tváří jako ten pravý.

Můj návrh:
Ověření by mělo být jednoduché, dlouhodobě platné a využívat už existující nástroje. Propojilo by se s licenčním klíčem účetního softwaru a potvrdilo by se přihlášením do datové schránky daného IČO.

Proces by mohl vypadat takto:
1️⃣ Účetní firma vytvoří v isdocMessage systému nebo přímo ve svém účetním softwaru žádost o spojení licenčního klíče a IČO klienta.
2️⃣ Klient záznam schválí přes svou datovou schránku.

U OSVČ může být drobnou komplikací zjištění, která datová schránka patří k danému IČO, pokud držitel nepožádal o zveřejnění – ale to je řešitelný detail.
Dnes většina faktur putuje e-mailem, kde stačí překlep a dokument skončí špatně. IsdocMessage by tuto chybu eliminovala – programy už dnes po zadání IČO umí stáhnout z ARES jméno a adresu, které se stejně na faktuře uvádějí. Pokud tedy znám IČO a ověřím, že údaje sedí, mám jistotu, že posílám zprávu správnému příjemci.

Při předání isdocMessage do systému příjemce by proběhla validace licenčního klíče softwaru.

V příštím příspěvku načrtnu, jak by mohl vypadat proof-of-concept a kde hledat financování.