MIZEJÍCÍ JUNIORNÍ POZICE V ÚČETNICTVÍ: ŘEŠENÍ JE SIMULOVANÁ PRAXE
O mizení juniorních pozic (nejen) v účetnictví a financích se dnes mluví často – a oprávněně. Nechci přidávat další varování, ale nabídnout konkrétní směr řešení.
Je pravděpodobné, že práce pro bílé límečky bude v řadě oblastí dostupná pro menší počet lidí a že náročnost rolí poroste. Účetnictví není výjimkou. Dostává se do fáze, kterou jiné obory prošly dříve: méně rutiny, více odpovědnosti, více rozhodování pod tlakem, vyšší nároky na přesnost i širší kontext.
To otevírá zásadní otázku: kde mají budoucí účetní získat „juniorní praxi“, pokud část tradiční juniorské agendy přebírá automatizace a AI? Spoléhat na to, že se vše vyřeší až v reálném provozu, je stále riskantnější.
Za smysluplnou cestu považuji simulovanou praxi. Podobně jako piloti trénují na simulátorech, mohou i budoucí účetní procházet realistickými scénáři kopírujícími skutečný provoz firmy: časový tlak, chyby v dokladech, opravy, uzávěrkové situace, DPH, návaznosti mezi moduly. Ne jednorázově, ale opakovaně – s důsledným rozborem po každém kole.
Před pohovorem v konkrétní firmě by pak mohli trénovat v prostředí blízkém danému systému a procesům. Díky tomu lépe porozumí souvislostem a budou schopni kvalifikovaně přemýšlet nad problémem – nikoli pouze reprodukovat teorii.
Klíčové je, aby správnost neurčovala „nálada modelu“, ale účetní logika. AI může fungovat jako tutor – vysvětlovat, zrychlovat zpětnou vazbu, navrhovat další scénáře. Výsledek však musí být deterministický, auditovatelný a pedagogicky transparentní.
Paradoxně právě technologie, která část juniorní práce eliminuje, může nejvíce pomoci těm, kteří ji dokážou využít pro svůj rozvoj.
Pokud tuto mezeru nevyplníme, může vzniknout paradox: firmy budou požadovat zkušenější kandidáty, ale systém je nebude mít kde připravit. Pokud se to podaří uchopit systematicky, může vzniknout nový standard přípravy – od školy až po nástup do praxe.
Možná je na tom ještě jeden zajímavý moment. Jan Amos Komenský mluvil o „škole hrou“. Jeho myšlenka byla často redukována na zjednodušování obsahu. Co když její skutečné naplnění přinese až technologie?
Co když právě AI – skrze realistické simulace, scénáře a gamifikaci – umožní učit se komplexní věci intenzivně, bezpečně a zároveň motivujícím způsobem?
Možná paradoxně až digitální simulátory naplní původní ideu, že učení má být aktivní, zapojující a vnitřně motivující.
Zajímá mě váš pohled:
• Může simulovaná praxe reálně nahradit část mizící juniorské zkušenosti v účetnictví? 🤔
• Jaké konkrétní parametry by musela splňovat, aby ji firmy a školy považovaly za důvěryhodnou? 📊
• Pokud byste byli studentem obchodní akademie nebo VŠE, investovali byste čas do takového simulátoru jako součást svého profesního rozvoje? 🎓