Zaujal mě tento příspěvek od Radek Hajek, protože shrnuje to podstatné kolem e-fakturace a zároveň zmiňuje (byť v poslední větě) téma, které mě zajímá dlouhodobě – jak dostat do účetnictví automaticky nejen faktury, ale i ÚČTENKY.
Souhlasím – e-fakturace je zásadní krok. Ale pro skutečnou automatizaci účetnictví to nestačí.
Radek Hajek na konci zmiňuje i účtenky a to je klíčový bod. E-fakturace řeší faktury, ale co ÚČTENKY? OCR fotek účtenek je fajn, ale do skutečné automatizace má dost daleko. V rámci svého seriálu JAK NA ISDOC jsem se tomuto tématu věnoval podrobně.
Pro e-účtenky vidím dva přístupy. První je pasivní – na účtence je QR kód nebo jiný strojově čitelný prvek, ze kterého si odběratel data sám načte. Některé země v EU už QR kódy na daňových dokladech povinně vyžadují. Škoda, že nové EET 2.0 s tímto nepočítá – eviduje jen základní údaje, ale žádný prvek umožňující odběrateli automatický vstup účtenky do účetnictví.
Druhý přístup je aktivní (EDI) – obchodník rovnou posílá strukturovaná data přímo do systému odběratele, podobně jako u e-faktur. Tady ale narážíme na netriviální problém: jak se u pokladny prokázat, že mohu jménem konkrétní firmy nakupovat? Zákaznické karty spojené s IČO, autorizace přes mobilní telefon – řešení existují, ale žádné není úplně přímočaré.
E-fakturace je čím dál více diskutované téma. Ale e-faktury a e-účtenky jsou obě nezbytné proměnné téže rovnice. Bez jedné z nich se výsledek – plná automatizace účetnictví – nedá spočítat.